Úvod » Pohár Posázaví / ČŠ » ročník 2011 - 24.09.11

Výsledky a zhodnocení Pohár Posázaví 2011

publikováno 27.09.2011 (aktualizováno 14.10.2011)

Výsledky, umístění a dojmy Vinohradských šlapek...

 

CELKOVÁ VÝSLEDKOVÁ LISTINA

Pořadí Jméno Město / tým Rok nar. Čas Poznámka
1 Nežerka Václav Praha 1986 2:40:20  
2 Koubík Michal SP Kolo 1980 2:40:21  
3 Janoušek Libor Kolokrám 1974 2:40:25  
4 Kuchař Přemysl Sokol Velteš 1977 2:44:25  
5 Herda Jan Dobřichov 1983 2:50:29  
6 Běhounek Michal Havlíčkův Brod 1967 2:50:31  
7 Čurda Martin Sokol Kbely 1968 2:50:33  
8 Šuvada Radek Viessmann 1986 2:50:35  
9 Vohník Stanislav Cyklo PORG 1966 2:51:14  
10 Firman Vlastimil Hisport 1968 2:56:55  
11 Zbuzek Miroslav CK Záluží 1974 2:56:55  
12 Skála Radim Sokol Velteš 1976 2:56:55  
13 Pete Bike Praha 1981 2:56:55  
14 Sýkora Robert Vinohradské šlapky 1972 2:56:55  
15 Faltus Tomáš Havlíčkův Brod 1975 2:56:55  
16 Bartoš Tomáš Praha 1968 2:56:57  
17 Teplý Ondřej CK Úvaly / Hisport 1978 2:56:59  
18-19 Lehner Pavel Vinohradské šlapky 1979 3:01:00  
18-19 Vobecký Tomáš Vinohradské šlapky 1978 3:01:00  
20 Kubín Martin Vinohradské šlapky 1975 3:09:33  
21 Čapek Jiří CK Úvaly  1979 3:19:55  
22 Klindera Michal Vinohradské šlapky 1973 3:22:30  
23 Dvořák Milan Břevnov 1960 3:25:22  
24 Hledík Jiří Praha 1963 3:25:25  
25 Beeda Rider Praha 1976 3:25:28  
26 Socha Jan Úvaly 1963 3:27:25  
27 Štork Pavel Úvaly 1969 3:27:50 start 10:00
28 Bartošová Lenka Praha 1978 3:41:00 start 10:00
29 Jermolajev Igor Vinohradské šlapky 1962 3:41:11 start 10:00
30 Alfery Václav Vinohradské šlapky 1963 3:41:20  
31 Kratochvílová Jana Úvaly 1964 3:44:15 start 10:00
32 Teplý Jiří Praha 1944 3:45:35 start 10:00
33 Bakos Olda Úvaly 1954 3:45:52 start 10:00
34 Selix Dan CK Úvaly 1971 3:46:25 start 10:00
35 Zelanka Miloslav CK Úvaly 1961 4:02:40 start 10:00
36 Holánek Petr Úvaly 1948 4:23:01 start 10:00
37 Psota Petr Děčín 1946 5:00:00 start 10:00
38 Tesař Miroslav Úvaly 1955 6:00:00 start 10:15
  Hrouda Jindra Struhařov 1946 DNF start 10:00
  Hrouda Aleš Struhařov 1972 DNF start 10:00
  Janda Jiří Vinohradské šlapky 1973 DNF  
  Čech Petr Břevnov 1960 DNF  
  Zeman Tomáš Úvaly 1980 DNF  

 

 

VÝSLEDKOVÁ LISTINA - ŽENY
Pořadí Jméno Město / tým Rok nar. Čas
1 Bartošová Lenka Praha 1978 3:41:00
2 Kratochvílová Jana Úvaly 1964 3:44:15
VÝSLEDKOVÁ LISTINA - VETERÁNÍ DO 50-ti LET
Pořadí Jméno Město / tým Rok nar. Čas
1 Běhounek Michal Havlíčkův Brod 1967 2:50:31
2 Čurda Martin Sokol Kbely 1968 2:50:33
3 Vohník Stanislav Cyklo PORG 1966 2:51:14
4 Firman Vlastimil Hisport 1968 2:56:55
5 Bartoš Tomáš Praha 1968 2:56:57
6 Hledík Jiří Praha 1963 3:25:25
7 Socha Jan Úvaly 1963 3:27:25
8 Jermolajev Igor Vinohradské šlapky 1962 3:41:11
9 Alfery Václav Vinohradské šlapky 1963 3:41:20
10 Selix Dan CK Úvaly 1971 3:46:25
VÝSLEDKOVÁ LISTINA - VETERÁNI NAD 50 LET
Pořadí Jméno Město / tým Rok nar. Čas
1 Dvořák Milan Břevnov 1960 3:25:22
2 Teplý Jiří Praha 1944 3:45:35
3 Bakos Olda Úvaly 1954 3:45:52
4 Zelenka Miloslav CK Úvaly 1961 4:02:40
5 Holánek Petr Úvaly 1948 4:23:01
6 Psota Petr Děčín 1946 5:00:00
7 Tesař Miroslav Úvaly 1955 6:00:00
8 Hrouda Jindra Struhařov 1946 DNF
9 Čech Petr Břevnov 1960 DNF
VÝSLEDKOVÁ LISTINA - ÚVALÁCI
Pořadí Jméno Město / tým Rok nar. Čas
1 Teplý Ondřej CK Úvaly  1978 2:56:59
2 Čapek Jiří CK Úvaly  1979 3:19:55
3 Socha Jan Úvaly 1963 3:27:25
4 Štork Pavel Úvaly 1969 3:27:50
5 Kratochvílová Jana Úvaly 1964 3:44:15
6 Bakos Olda Úvaly 1954 3:45:52
7 Selix Dan CK Úvaly 1971 3:46:25
8 Zelenka Miloslav CK Úvaly 1961 4:02:40
9 Holánek Petr Úvaly 1948 4:23:01
10 Tesař Miroslav Úvaly 1955 6:00:00

 

   Závod Úvaly – Šternberk – Úvaly jsem neměl vůbec v plánu, po úspěšných Bratronicích jsem se těšil na Klikáče, na které mě nepustila viróza, proto jsem Úvaly bral jako náhradu za Klikáče a jako poslední možnost tohoto roku svézt se v hromadném závodě, které mám tak rád. Virózu, jsem měl skoro vyléčenou už mi zbývala jen rýmyčka.
   Růžová sestava na startu mě naplňuje radostí do toho po dlouhé době můžu pozdravit plaza ze severu, chybí jen kolegové co trénují chytře. Taktika je jasná, nejlépe na Ondřejově odjet, vybudovat si náskok a Vodslivy objet na pohodu, co bude dál už mé plánování nezahrnovalo…. Ještě jsem se snažil někoho zlanařit, kdo by šel do úniku se mnou, ale Honzis, Míra ani Kolíkáč do toho nešli.
   Ve srovnání s jarním Posázavím se od startu spíše výletuje, nějaké tempo začíná na pátém kilometru, kde se zahřívá Honzis, Líba Janoušek a další, jedu pěkně zašitý za zadním pláštěm Michala Koubíka, který jede přesně dle mého gusta, pěkné stále tempo, které nereaguje na žádné nástupy, jen se proséváme, dokonce před Mukařovem ztrácíme i kontakt s čelní skupinou, kde se kolem mě prožene na gumě jezdící Kubajz s poznámkou: Co je? No nic není, nebudu se tady mačkat, připravuju se na Ondřejov..
   Ve Struhařově jedu na chvostu skupiny což s blížícím se Ondřejovem není moc dobré, plán je jasný na Ondřejov najet tak v top ten a po první zatáčce jet šrot. Jenže ve sjezdu se mi vůbec nedaří dostat někam dopředu, do protisměru prostě nejedu a horáka abych to vzal příkopem nemám a ke všemu jedeme dost přes 50km/h. Ve finále na Ondřejov najíždím spíše na chvostu skupiny, ale s připravenou velkou plackou. Moc se nejede tak se snažím dostat dopředu, beru tak deset lidí, další postup mi byl znemožněn, kluci z Veloservisu mě pěkně přimáčkli ke krajnici a nebylo úniku. Ondřejov svůj účel nesplnil zato mi pomohl ušetřit síly, které se mi hodili na náměstí.
   Kde jsem se prošmikl po krajnici pěkně na pátý flek hned za Kolíkáče. Ve sjezdu na kostkách jsem to ještě trochu pustil až jsem se ocitl na třetím fleku za Líbou Janouškem. Přes brdek po první části sjezdu nás svým nástupem převáží Nežerka, který naštěstí nesvěšuje nohy, ale krásně rozjíždí další tempo, po jeho odstřídání se na špici objevuje Kolíkáč! Kluk jeden, že by jel se mnou? Necedím se klasicky do balíku, ale jdu mu do háku. Táhne pěkně, ohlížím se dozadu co rakeťáci, jen se vezou. S kolodějským balíkem si tento sjezd vždy užívám v rychlostech přes 70km/h a teď jedeme jen něco přes 50km/h, házím 50x11 a točím, po chvíli mám stometrový náskok a svou maximálku 72,5km/h, když se znovu otočím vidím, že za mnou nikdo nejede, přitlačím znovu do pedálů až do chvíle kdy mi frekvence šlapání stoupne nad 120ot, pak zaléhávám do klubíčka a začínám stíhat zaváděcí motorku, v Choceradských serpentýnách jedu dost na hraně, hlídám si abych nevjel do protisměru, ale jinak jedu skoro smykem, díky této jízdě ala Nibali, motorku rychle dojíždím a ještě před mostem jí beru, za mostem u kolejí se otáčím, kde je balík? Nebyl vidět, fajn. Ještě si nastupuju a valím to na Vodslivy! Nebýt Favorita, který těsně před pravou odbočkou na kopec mezi baráky jede snad dvacet! Nemusel bych brzdit, takhle musím skoro zastavit, rozjetí tempa už bolí, bere mě zaváděcí motorka, ale stále jsem na první figuře!
Tento můj únik měl za účel, abych se hned na začátku kopce nezahltil, ale mohl si jet to svoje od začátku, tak si pěkně shazuju, zpomaluju na 18km/h a jen čekám až se někdo přiřítí, docela mě překvapuje, že to není zase tak rychle, tu nejprudší část si jedu pěkně v úniku. Když se kopec začíná rovnat bere mě čtveřice Nežerka, Janoušek, Koubík, Kuchař a za nimi spurtující Honzis, mám ještě rezervu tak na chvíli přemýšlím jestli nezkusit háknout Honzise, ale tento nápad mě rychle opouští, jedu si stále své stálé tempo, při zpětném pohledu vidím, že za rakeťákama je díra, jo tam to musí bolet a ta psychika? Začal jsem kvitovat svůj skvělý plán, vlastně mi nic neujelo, nikoho jsem nemusel hákovat, jen si tak jedu svoje a jsem tam kde bych chtěl být. Vsadím se, že kluci vzadu teď jedou krefff, jsou nasraní, že jim to zase ujelo, přemýšlí koho hákovat aby moc neztratili nebo se neodrovnali, jo ty pocity znám a dnes jsem jim utekl! Jak tak si jedu svou Vodslivskou časovku, vidím v dáli, že si Honzis vystoupil a tahá tam své těžké převody, už kolikrát v tomto roce jsem měl takhle Honzise na dostřel, vždy jsem si říkal toho sjedeme a NIKDY se to nepodařilo! Přesto jsem si řekl, neblbni, sjedu si ho až mě někdo dojede. Za Vestcem mě berou dva borci, kteří jednou o dost rychleji, nemá smysl je hákovat to až Šuvadu s Viessmana, který už jede snesitelněji. Na vrcholu máme na Honzise, který si počkal na ujetou dvojičku ztrátu sto metrů. Jsem ve skupince, kde jsou dva zástupci Veloservisu, s kterými jsem jel už Doubravu a spoustu dalších závodů, budoucí Kolíkáčův soupeř Čada z Kbel a Šuvada, jsme v přesile Honzise sjedeme!
   Jenže kluci toho mají plné zuby, Veloservisáci jsou rádi, že dýchají, jen Šuvada vypadá, že je ok, musím to tedy roztočit s ním. Tento úsek mi připoměl náš výlet s Kaprem, Kolíkem za jazykovými skvosty, kde jsme natrefili na motorku, kterou jsme pak s Kaprem hákovali a jeli tady přes 50km/h, tak proč si to nezopakovat? Jsme přece na závodě. Zaléhám a jedeme 50km/h! Stále si opakuju, musíme Honzisovu grupu sjet před kopcem do Divišova aby byl čas na regeneraci, tak makám, kluci se připojují, máme je ve sjezdu do Třemošnice!
   Musím hned pozdravit Honzise, jsem na sebe opravdu pyšný, jedu s borcem, který tahá maratony s Kolokrámem a Whirpoolem, tento opojný pocit mě přechází hned když Honzis zatlačí do pedálů a řítí se do Divišova, jsem hned za jeho Madonkou asi po dvou kilometrové, pekelné špici se otáčí, že by bylo fajn, kdyby ho někdo vystřídal, jasně mu říkám, že nejezdím ve Whirpoolu abych ho střídal a jak je vidět nejsem sám. Honzis se tedy poslušně vrací na špici a zase nás týrá, ve stojce před Divišovem si ještě nastoupí, ani nevíte jak jsem byl rád, že už jsme byly na hlavní, která se stáčela mírným klesáním do města. Honzise střídá na špici Šuvada, kluk jeden se asi nudil, ve výjezdu z Divišova nechává velkou, ještě shazuje a čím se sklon brdku mírní tím shazuje níže, k tomu nám samozřejmě roste rychlost 30, 35 , 40, 45km/h, zase jedu jako druhý vagónek, v hlavě se mi zase opakuje, jestli si myslí, že ho budu střídat, spadnul z višně, jedu opět kaši. Chvíle kdy Šuvada odstřídal samozřejmě přichází, hraju hrdinu a jen díky už klesajícímu profilu, tahám špici. Klukům co mají vysoké, šumící ráfky to jede nějak rychleji tak ještě před Šternberkem jsem zase na chvostu.
   Ze Šternberka přichází další kopec, který jsem neměl rád už na závodě kolem Posázaví, kde mě týral Mářa. Honzis mi na začátku kopce hlásí jak je utavenej z Vodsliv, kde hákoval Nežerku a hned jde na špici, kde udává selektivní tempo, musím říct, že nejhorších bylo posledních 200m v nájezdu do lesa, to že jsme trpěli všichni bylo zřejmé z tváří všech přítomných. Ve sjezdu se mě ještě Honzis lišácky ptá: Bolelo tě to? Mě teda jo. Stačím jen odvětit: Jako kráva!
   Cedule - Rataje 5km znamená, že mám 5km na regeneraci než definitivně odpadnu, proto špice mám jen po pár sekundách a jen se vezu. Trýznitel Honzis se svěřuje, že začíná mít obavy, že ho někde vytratíme, fakt mě to pobavilo, je to vtipálek. Sjezd do Ratají jedeme v poklidu, ratajské kostky znám velmi dobře a je jasné, že jestli se tady pojede, bude to můj konec. Naštěstí nevím jestli to bylo tím, že kluci se báli o své vysoké ráfky nebo jestli mi prostě kostky sedí, jelo se lidsky, bezbolestně. Začínám litovat, že jsem si nevzal gel, už nás nečeká žádný kopec, jen svezeníčko Jevanským údolím, potřeboval bych do svalů něco napumpovat aby kyselina mléčná neměla takovou převahu.
   Ve sjezdu do Talmberku jsem až dost aktivní, tahám delší špice, prostě mám rád rychlost, špici předávám až za Tamlberkem Šuvadovi, který roztáčí své vysoké ráfky dost nad 40km/h, před nájezdem na sázavskou hlavní silnici je takový brdeček, kde jsem udělal chybu dne, nechal jsem si naloženou velkou placku. Posledních cca 400m jsem tahal snad frekvencí 50ot, převod 50x19 až 50x23, úplně jsem cítil jak mi tuhnou nohy, bál jsem se přehodit, v tomto stavu by přehazování znamenalo konec. Kompakt má nevýhodu, že když se shazuje velká, musí přijít přehození na zadních pastorcích o jedno nahoru, což je čas, který se pak musí dojet a na to jsem neměl. Vyhlížel jsem hlavní sázavskou jako spermie vajíčko. Jo uvisel jsem to, bohužel vytočit nohy mi nebylo souzeno, Honzis to zase rozjel! Ulevit se mi podařilo až těsně před Sázavou.
   Začal úsek, kde se skupina hodila, točili jsme předpisově, nejvíc mě bolely Šuvadovi špice, jinak se dařilo pěkně regenerovat. Před Stříbrnou Skalicí jde na špic opět Šuvada, který naše tempo z 38km/h zvedá na 42km/h a zase jedu na kref. V nájezdu na kostky mi je jasné, že nesmím nechat velkou nebo tady prostě končím, sundávám tedy hned na začátku, pak jen tak šlápnu do prázdna, řetěz je na klice! Snažím se řetěz nahodit pomocí přesmykače, čímž musím vyjet z přímého směru kolmo ke kopci po asi dvou, třech otočeních pedály mám řetěz nahozen a taky mám dvacet metrů díru. Převod jak kráva a za boha ho nemůžu roztočit, než tam dám kašpara, kluci jsou nahoře, nohy kaput, je konec!
   Kostky vyjíždím pádovou rychlostí v následném sjezdu to ještě chvílí zkouším rozjet, ale je to marné víc než na 35km/h se nedostávám a kluci mizí. Vybavují se mi Kolíkáčova slova o tom, jak je výborné jet Jevanským údolím ve skupině, že se dá jet 40km/h a úplně zadarmo, při pohledu na svůj tachometr kde mám 28km/h, úplně ztrácím chuť šlapat, mít tady doprovodné vozidlo nebo sběrák, už nasedám, žádná motivace dojet prostě není. Jen tak točím nohama a čekám až mě dojede Kolíkáčova tlupa, tento týpek určitě nepřijede sám, ikdyby na startu stálo jen deset lidí a z toho osm odjelo, tak Kolíkáč pojede v nějaké tlupě, nevím jak to dělá, ale je to tak. Bylo mi souzeno si Jevanské údolí projet na samotku, Kolíkáčova tlupa je slyšet až těsně před Jevany, kde mě s obrovskou radostí zhltávají. Vůbec nemám chuť s nimi pokračovat, v té samotce jsem si zabrousil do svých myšlenkových pochodů, kde jsem končil se sezónou, dával kolo k Bobkovi na seřízení, vracel Igorovi kola, začal chodit do posilovny, chodil jsem s Natálkou na Slavii na hokej, kochal se nádhernou sázavskou scenérií a vůbec mě nezajímalo zase být někde zabudovaný ve skupině a snažit se uviset.
   Jako by mi Bobek četl myšlenky a po asi dvou kilometrech v této tlupě ho vidím jak si vystupuje, srdíčko mi zaplesá a vystupuji taky. Bobek zrovna odhání křečovou vílu co nejdál od sebe takže chce jen točit nohama, výborně, můžeme točit spolu. Jeho tempo mi opravdu vyhovuje, je to takové to vytáčecí, sice se párkrát závoďák zapomene a poodjede mi, ale je to kámoš a vždy si na mě počká. Do cíle to dotáčíme v klídku, bez křečí a mačkání, pobaví nás dvacetimetrová vzdálenost mezi 400 a 300m ukazateli v cílovém kopci a díky skandující Kolíkáčově tlupě dojíždíme do pěkného kotle, díky.
   Závod je to úžasný, udělal jsem pár chyb, které se mi vymstili, užil bych si ho jistě více, kdybych bych plně zdraví a neměl za sebou týdenní přecházení virózy, ale ničeho nelituju, jet s Honzisem stálo za to, být v úniku bylo nádherné a dojezd s Bobkem také neměl chybu. Jestli práce dovolí ještě bych rád v tomto roce něco objel, ale jestli ne, tak to bylo příjemné, bolestné zakončení úžasného, cyklistického roku.

Obrázky k článku

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek

Kalendář akcí

« 10 / 2017 »
Po Út St Čt So Ne
      1
23 45678
910 1112131415
1617 1819202122
2324 2526272829
3031     
Nejbližší akce



Panska moda na Zoot.cz