Originál kolekce na Zoot.cz

Úvod » Pohár Posázaví / ČŠ » ročník 2012 - 22.09.12

Výsledky Úvaly - ČŠ - Úvaly 2012

publikováno 23.09.2012 (aktualizováno 05.11.2012)

Konečně výkonné počitače dopočítaly a výsledky jsou zpracovány. Snad je vše OK.

Děkujeme za účast a těšíme se v příštím roce.

Postrádám jedno startovní číslo 17 (Šejna Karel) - prosím o vrácení. Děkuji

Odkaz na pár fotek ze závodu:

http://radek-netu.rajce.idnes.cz/

 

Pár reportů:

Honzis Tradici je třeba zachovat (Vinohradské šlapky)

Mistrovství vesmíru, Šternberk žije! Správná akce za páďo, kde jde o prestiž a vítězství. Domácí trať, na které je nutné se v kopcích poblít a pokud možno zničit co nejvíce soupeřů! Takže i přes ne zrovna hezké počásko sedám v 9:50hod na Madonu a jedu si vyčistit hlavu a zničit nohy. Konkurence není nejvyšší, ale před startem se to sjíždí a pohled na vyšvihaného Zahradu a démona Nežerku moc velkou pohodičku nepřináší.  Ostrý start u hnoje a už se to mele, pomalu se přikládá, přikládá a na Hradešíně už to zase gumuju na čele. Pak se jede tempo, Zahrada roztočí Bory a slušnej fičák k Doubku. Pak to ale nějak opadlo, takže jsem zas naložil, v brdku nastoupil a jel šrot. Jenže za mnou nikdo, tak jsem se na to vybod a nechal odjet i trio s Dreamerem. K mému údivu byli i na Mukařově skoro všici . S tím je třeba něco udělat! Nicméně na Struhařov se jede celkem rozumně a Néža se ještě vůbec neukázal, tudíž asi zívačka. Taháme s Technikem, pak na to jebu. Vlhký sjezd pod Ondřejov nějak nezvládám, takže potom musím řádně zawattit, páč Néža už to rozjíždí. Au au, rozsekaná silnice, sjezd do Chocerad a ufon Kolíkáč na čele. Na kolejích jsem dneska vpředu, máčknu mezičas,zašaltuju vzádu a už přichází HP Vodslivy. Tady se to dycky naporcuje. Roztancuju 53/21 a la Contador, jsem v čele, jenže už se kolem valí Néža se Zahradou, pak i Vítek Novák a nějakej Amík. Máme kousek, Dreamer hecuje, ale moje nohy se zastavujou, už to vypadá že nechám odjet snílka a Přému Kuchaře. Za náma díra, musím to docvaknout. Dost si dávám, musím dát i 53/23 do 8%, srabárna, že jo. Esíčko, jsme nahoře, kvartet rakeťáků v nedohlednu. Na horizontu dolítne Lubo Sedláčik s Moratkou, zformujeme se do grupy a valíme společně k Divišovu. Sjezd do Šternberka na vlhku moc nedávám, táhlé stoupání na Zalíbenou jedeme tak nějak normálně, když Dreamer zahlásí, že je za náma velká grupa a blízko! Ne, nesměj nás sjet, hlavně Kolík .Trošku přišlápneme, nohy z té velké pily drobet bolí, ale úspěšně visím. Adrenalinový sjezd do Ratají a nenáviděné kostky nahoru. No fuj, ale přežívám je. Máme prej 5minut. Co ten Néža žere. Sjedeme z Talmberka a kolem řeky jsem na vodě dost marnej. Fouká drobet proti, před Stříbrnou Skalicí začíná lejt. Točíme, páč nám dýchá na záda grupa Kolík. Jevanské, nějak dochází energie, dávám tyčku, gel už zasyčel za Divišovem. Je to womrsk, ale ve 4 i těch 35km/h zas tolik nebolí. V jevanech sjíždíme Amíka a D!abla. Trochu to roztáhnu a na Vyžlovce jsme zase 4. Fouká jako čert, za Doubravčicemi skoro stojíme na místě. Co vymyslet? Vyčkávám, vyspurtuji až 50m před odbočkou doprava na vrcholu Hradešína. Jenže je to marný ... Zkusím to ještě jednou a zas prd. Mám slušně vyprášíno, ještě to zkusí Dreamer za Přišimasy, ale taky nic. Až Přéma před točkou do cílového brdku vybudovává náskok. Jenže Lubo Sedláčik ho přeletí a vezme 4tej flek. Já nakonec 5tej, páč Dreamer už to moc nehrotil a Přéma 100m před čárou totálně zvadnul, takže i má parodie na spurt 53/17 přinesla ovoce. Néža, Zahrada a Vítek Novák nám dali 9minut. Minutu po nás letí do cíle grupa s Technikem, Kolíkem, Ondrou Teplým ... To bylo o fous. Slunce začíná prohřívat zmrzlá těla, hnedka to vypadá líp. Pak už se jen nechat odvát domů, zastavit na zmrzku a doma dát kafe, páč jsem jak mrtvola. Ale tuhle akci mám prostě rád, to je ta pravá cyklistika.

Dreamer Deluxe rozlučka se sezónou 2012 (Vinohradské šlapky)

Na tenhle zavod jsem se nijak zvlast nepripravoval, neresi a vlastne se ani nijak extra netesi. Ale konec sezonu je tu a zavodu je malo, takze jsem si ho poprve chtel objet, preci jen sumavska dvoukila deluxe se zvysovanim vykonnosti respektive rychlosti moc spolecneho nemaji :) V utery jsem si dal jeste deluxe Kolodeje v letnim pocasi ale pak jsem od stredy resil nejake veci v praci i mimo praci, takze jak byla v utery naladostni sinusoida nahore, od stredy do patku byla zase pekne dole! Takze i z toho duvodu jsem chtel tenhle zavod objet, abych prisel treba na jine myslenky :)

Rano se probouzim v 7:30 a prsi, leje, jako z konve. Super, nikam asi teda nepojedu rikam si. Ale koukam na radar a uz to prechazi je to tak od 8h uz neprsi, v 9h dokonce vyleza slunce. Je ale zima takze se oblekam navleky, moira, vesta, navleky na tretry do deste, ktere pouziju tak 2x za rok, tak aspon se mi dneska hodi. Bidon staci jeden, pit neni potreba v te zime. Sraz s Kolikacem, Technikem, prijizdi prekvapive "zimak" Lena, radost jej zase videt po delsi dobe! :)

Jedeme do UVal, silnice osychaji, nalada se zveda. Pred startem se docela otepluje a tak lituju ze mam ty navleky na tretrach a mozna i na nohou, jeden borec s dresem Favorit Brno jede pekne v kratkym :) Zacatek se docela leti, Honzisovi je asi zima. Poodjizdi v mensi skupince stiham je ale zbytecne si davam kdyz balik s hlavnimi favority Nezerkou a Zahradkou za mnou. Prvni deleni baliku je na Ondrejove ale docela v pohode jsem tam, jen mi je horko v tech navlecich na nohou, no co se da delat. Stiham si cucnout gelu, vlastne zjistuju ze jsem si vzal jenom jeden gel, no ale snidane byla bohata to musi stacit :)

Sjezd do Chocerad kde jdu vic dopredu abych dole nebyl posledni a dari se, nastesti jetu silnice dost sucha. A je tu hlavni faze zavodu, Vodslivy. Kolem se mihne Nezerka, za tim Zahradka a hned dira. Ale asi nechteji jet sami dva pres pul zavodu, takze na nas cekaji. No jsem kousek za Vitkem Novakem ale zbrdzi me ten druhej z Atombike, cekal jsem ze si to docvakne ale nemel na to. Takze zatimco Vitek Novak se tam jeste dotahnoul jeste s jednim udajne Americanem, ja tvorim celo stihaci skupiny, je tam sem mnou Honzis a P. Kuchar a jeste jeden toho neznam podle jmena. Ve vesnici v pulce kopce mame porad diru tak 100m fakt skoda dalo se tam uviset. Nahore dira porad stejna jeste to sam zkousim a odskakuji i nasi skupince ale marne, jak se to zlomi dolu tak uz celo nevidim, takze cekam na Honzise a P. Kuchare. Pokracujeme dal, dojede nas ten ctvrtej. Vim ze Kolikac a jeho grupa nebude daleko,takze na nejake odpocivani neni cas.

Stridame docela dobre, v Divisove nam hlasi na celo ztratu 1min. Pak trochu zvolnime, kluci rikaji ze uz nas nemuze nikdo sjet, no ja si tak jisty nejsem. Sjezd do Sternberka opatrne a pak serpentiny nahoru, Honzis skoro porad lame velkou, ja si i shodim sem tam. V posledni serpentine kde jde videt hodne dozadu se otacim a vidim cca 7-10 lidi za nama! Takze max ztrata 1min. No nic rikam klukum ze musime jet jinak nas dojedou coz by byla skoda kdyz jsme Vodslivy vyjeli lepe a rychleji.

A tak pridavame a jedeme vic i po rovinatejsich usecich. Pak jedeme misty kde to ani z Kolodeji moc neznam, vybavuju si pekne kostky v Ratajich, jedou se mi ale dobre, proti Prasilum pohoda :) Pak sjezd k Sazave kde ale zacina mrholit a silnice opet dost mokre a zima. Tady je mi jasne ze musime jet, nebo nas skupina za nama sjede. Stridame, ale ja se snazim spice protahovat a jet vic, neresim jestli mi to v cili bued chybet nebo ne, nechci byt sjety :) V haku si vzdy odpocnu a pak opet taham asi nejvic (potvrdil mi to i Honzis v cili). Za Jevanama dojizdime toho Amika co asi nekde zabloudil a Diabla a jeste par starsich. To mi moc nevyhovuje protoze jak se promisime tak se tempo opet zvolni. Ale nastesti uz se blizi cil a tak jsme za chvili opet ve 4.

Pak jeste jeden usek proti opravdu neprijemnenu protivetru a pak zacne par km pred cilem nastupovat Honzis, asi 3x, ten posledni pokus vypadal nadejne meli jsme na ty ostatni dva par metru naskok ale nedali se. Posledni nastup jsem zkusil jeste ja tesne pred odbockou, ale taky nic, no skoda, asi dan za to vetsi tahani na rovinach :) Takze najezd do zatacky do ciloveho brdku prvni P. Kuchar pak asi ja, pak ten treti a pak Honzis. Ti dva nam odjeli rikal jsem si ze si to dam s Honzisem ale pak mi uz dosly sily takze nakonec to dopadlo tak jak to obvykle dopada, kdo taha nejvic, dojede poslední.

Ale umisteni jsem dneska neresil, jelo se mi dobre navzdory horsimu pocasi, takze pekna rozlucka se zavodni sezonou 2012, i kdyz mozna dam i to POS pokud bude hezky a budu v Praze!  Tak zas nekdy na slysenou, Dreamer.

Strejda Konečně bedna (Vinohradské šlapky)

Uz mne jednou před rokem na cyklodiskuzi někdo vycital, ze prej uz je cas si zajet nejakou bednu. A prave loni, když jsem koukal na vysledky tohoto slavného Mistrovství Vesmiru, uvědomil jsem si, ze byt o rok starsi, byl bych na bedne v kategorie. A tak zbyvalo jen pockat rok, az zase trosku priberu na veku a neztratit na stejne trase a taky doufat, ze nejvetsi prestizaci nad 50 tam proste nedorazi. Zvlast ta poslední podmínka byla docela v ohrozeni vzhledem k vyrazne redukce UACovskych hromaďaku. Na druhou stranu se mirne pokazilo počasí a to mozna taky nekoho z nich odradilo.Skupina A se mne tesne před zavodem rozpadla, Lenka si rozhodla pro Ceskobrodskou casovku, Pantáta chytil virozu. Nic se neda delat, budu muset se pohybovat ve spolecnosti spise souperu, nez tymovych kolegu. Takze bude to hromadny závod se vsim vsude, zadna casovka družstva.

Startuji v prvnim baliku, o hodinu driv, nez prave zavodnici. Naprosto mi to vyhovuje. Start je pozvolny, jede se celkem rozumne tempo, které jsem schopny vydrzet aspon hodinu. Nejvic tahne Uvalsky borec, Čapek Jirka. Z pocatku, nez se to tempo usedne, radeji zustavam v haku . Ony taky silnice místy jsou pod hustou vrstvou bahna, takze na krizovatkach nevidim sipky (coz se asi stalo osudnym D!ablovi). Pak mi zacina byt jasno, ze tempu stacim, a tak se zapojuji do stridani. Vesele to ubiha. Nastupy se zacinaji ve sjezdu k Choceradam. Na mokre silnici se bojim, jedu radeji na jistotu a ty nejrychlejsi mi ujizdeji. To nevadi, v kopci si docela verim, a ve stoupani na Vodslivy postupne sjizdim a predjizdim jednoho po druhem. Akorat jedna dvojice mi prcha. Dvojice pozoruhodna, je tam chlapik na trekingovem kole s nosicem a docela starsi pan, který s nami loni vydrzel az do Jevan. Pak uz jej neresim, nejak to dopadne.

S Jirkou Čapkem a ještě jednim Úvalakem (tuším Pepa Galko) se porad navzajem otukavame, zkousime, jak kdo na tom je, nekdo nastoupi v kopci, jiny zase ve sjezdu, ale postupne to speje ke celkem vzorne spolupraci a takhle ve trech uz to tahneme docela svizne. Dvojici uprchliku před nami postupne dochází dech, a na vrcholku stoupani v Rataje je sjizdime. Přes Sazavu do Stribrne Skalici grupa je moc dulezita, pac se jede proti vetru po rovince, Jevanskym udolim prilo letime (teda Kolikac s Dreamerem by se mi asi vysmali, ale pro mne rychlost jen trosku pod 30 tady vysoka dost). U Stihlic jsme uz ve trech. Jede se mi porad dobře, prilis se nesetrim, ciim, ze ve stoupani jsem na tom nelip ze všech a taky tam tahnu spisi. A tohle se mi stava osudnym. Vidim poslední brdek, tahnu to proti vetru co se da, na vrcholku chlapi za mnou nastupuji a delaji diru několik desitek metru. To uz sam proti vetru nesjedu. Ale ono je to jedno, bojovat se ma do konce, ještě nevim, jak pojednou soupere v druhym baliku, tady kazda vterina muze hrat role. Nakonec cas tesne pod 3:30, s chlapy si blahopřejeme a dekujeme za spolupraci.

Pak uz jen cekam, a fandim dalším a dalším dojizdejicim a porad prepocitravam, zda ta bedna vyjde. Jo!!! Vyslo to!!! Dva soupere ještě byli ve druhem baliku, na zlato jsem narok nemel, ale stribro jsem nakonec vyjel s rozdílem necele minuty. Paradni tecka za sezonou.

Závod to je nádherný. Poradatele si zaslouží velky dik a doufam, ze i v budoucnu to poradat budou.

Úvaly-Český Šternberk-Úvaly aneb třináct minut a dost (Radim Skála Sokol Veltež)

Závodní sezóna se pomalu nachyluje, o čemž svědčí fakt, že v sobotu 22.9. zaťukal na dveře starý dobrý známý Silniční Pohár Posázaví alias závod Úvaly-Český Šternberk-Úvaly. Loni jsem si tento závod moc užil a těšil jsem se i letos, leč nakonec to bylo z toho slabšího soudku. Předpověď počasí mizerná, ráno všude mokro, asi dvakrát jsem si řekl, že nejedu, ale pak jsem se nějak přemluvil, že by mi to bylo třeba líto, a vyrazil jsem.

Bohužel ale zrovna probíhala nějaká sklízecí kampaň, takže od Srbína až po Doubek na silnici bláto od traktorů, na horizontu před Doubkem pak úplné bahenní lázně, silnice úplně hnědá, no hnus. Na startu už kolo vypadá jako po jednom okruhu cyklokrosu, ale aspoň už neřeším, co bude. Je docela zima, ale už neprší a má se to protrhávat, takže se hromadně řeší, co na sebe (Přemek by mohl vyprávět).  Po startu se na rozdíl od loňska jede v poklidu, fouká silný JZ vítr a nikdo se nikam nežene, takže docela pohoda. Nežimu před Doubkem vypadává bidon z košíku (má stejný typ jako já – ELITE), tak s ním soucítím a dávám mu napít ze svého. Rádo se stalo. Později pak několikrát s nadějí olizuji náústek, zda-li tam náhodou nezbylo něco z Nežiho fenoménu – marně. Hned za vesnicí se pro mě do té doby dobře rozjetý závod poměrně nečekaně láme. Blížíme se totiž k místu s tím bahnem, tak si nechávám trochu odstup, abych ty sračky nechytal od jezdců přede mnou přímo do obličeje. Jenže ono to už mezitím stačilo docela vyschnout, takže tu nikdo nezpomaluje a jede se čile dál. Přede mnou se motá někdo v dresu BMC a má už před sebou dost díru, tak na něj s Nežim houkneme, ať jede, jenže on že ne, že se přece jede jen tak projet. Podívám se pořádně a opravdu, nemá číslo, tak to je fakt super, že se tady motá mezi náma! Neži třikrát zabere a je tam zpátky, já zaberu asi tak padesátkrát a nic, díra se nadále zvětšuje, ještě chvíli balík vidím tak 50 m před sebou, ale pak se začíná nezadržitelně vzdalovat. Paráda, závod tak pro mě po necelé čtvrthodině skončil, teď už jen nějak odjet těch 90 km do cíle. A předstartovní poznámka Honzise, že bych se měl ukázat v domácím Struhařově v úniku, se jeví v těchto souvislostech jako poněkud úsměvná. V Mukařově aspoň dojíždím jezdce st. č. 21, se kterým spojuji síly, ale ačkoli se poctivě střídáme, tak ztráta na balík se zvětšuje a ve Svojeticích už z něj nevidíme téměř nic. Pod Ondřejovem nás dojíždí zezadu dvojička, tak to chvilku vypadá nadějně, jenže jeden nevydejchá hned  následující stoupání a další defektí za vsí u hřbitova, takže jsme zase jen dva.

Sjezdy jsou dneska docela hnusný, střídají se rychle suché a mokré úseky, přičemž v zatáčkách je jako na potvoru většinou mokro, takže jedu trochu opatrněji, než obvykle, zatímco kolega to praží dolů co to dá. První dva hlavní kopce (Vodslivy, Třemošnice-Divišov) tak notnou část stoupání doháním to, co jsem předtím poztrácel ve sjezdu. Ve Šternberku se mi chvíli zdá, že tak jako loni chytám druhý dech a prakticky celý kopec si odtáhnu ve slušném tempu na 185-190 tepech. Bohužel ve sjezdu do Ratají mi kolega opět dost výrazně odjíždí (a to přitom kdo mě zná, tak ve sjezdech zase nejsem nijak zvlášť špatnej) a na těch hnusnejch kostkách už nějak nemám morál ho sjíždět. Takže z Ratají už jedu na samotku, do toho se v Talmberku přidává déšť, zima, hnus totální. V Hrušově dojedu Strejdu a v Jevanech Bizona, tedy členy staršího balíku, který nezávodně vyrážel zhruba o hodinu dříve. A to je všechno, jinak nikde nikdo. Od Vyžlovky už je alespoň zase sucho, ale na druhou stranu to na odkrytých pláních dost nepříjemně fouká (zvlášť když jede člověk úplně sám). V Doubravčicích jsem okolnostmi donucen na rovince zkusit předjet traktor se dvěma valníky a když jsem na úrovni kabiny, tak samozřejmě auto proti. Nakonec jsem se tam nějak vešel, ale ten traktor dávají dohromady asi ještě doteď! :-) Pak už jen zbývá to nějak domotat do cíle, přede mnou nikdo, za mnou nikdo, akorát v Masojedech (asi 5 km před cílem) stojí u krajnice chudák ten kluk s číslem 21 a spravuje defekt. Takže jedno místo k dobru, ale to už nic neřeší. V cíli na horizontu už stojí pěkný chumel lidí, co dojeli přede mnou a někteří docela fandí, takže na posledních 200 m si dávám alespoň manifestační spurt a mám to za sebou.

Ve skupině jsem se sice moc nesvezl a čas 3:16:52 h je z říše nejhorších snů (+20 min za loňským časem), ale aspoň žiju. Jako pozitivum by se tak dal brát alespoň celkový denní nájezd aneb 141 km průměrem něco málo pod 30 km/h není zase tak úplně špatný trénink. No nic, loni jsem tady někdy touto dobou psal, že je škoda, že už nám ty hromaďáky v sezóně pomalu končí a letos by se mi skoro chtělo napsat, ještěže už. To však nic nemění na tom, že tento závod patří mezi jeden z mých nejoblíbenějších a ačkoli startovné stojí jen 50,- Kč, tak pořadatelé to dělají srdcem a je to vidět. Značení perfektní, zajištění prvních skupin taky, ačkoli když letos jsem o tom slyšel vlivem svého brzkého odpadnutí jen z doslechu. Tak snad zase za rok! Ještě telegraficky dodám, že loňské vítězství obhájil Neži (CK Královice - ATOMBIKE), který ve skupině uprchlíků přespurtoval Zahradu (LAWI - Author Team) a Vítka Nováka (CFC Kladno). Náš Přemek dojel ve druhé (stíhací) skupině a nakonec obsadil velmi dobrou 6. příčku (třetí ve skupině).

René Vaněček

Závod se mi vůbec nechtělo jet.

Předpověď počasí neslibovala žádné pěkné podmínky a také se naplňovala. Probudil jsem se do deštivého rána a po snídani volal Jindrovi Hroudovi, jak to vypadá, že se na to vybodnu. Deště si užiju dosytosti cestou do práce a nemusím blbnout ještě v sobotu. Mezitím dopršelo a Jindřich mě ujišťoval, že podle radaru už pršet  nebude, jen že pojedeme v mokru, což by mi vadit nemělo, když mám ty blatníky (ty zklamaly – o tom dále). Nakonec mne umluvil, že tam přijede spousta lidí, které chci pozdravit a tak jsem po deváté šel naložit kolo do auta a po zjištění teploty okolo 10°C si šel obléknout něco teplejšího, než jen kraťasy a dres. Jel jsem v dlouhých čapákách (cyklokalhoty s vložkou), termo triku s dlouhým rukávem a bundou. Nakonec jsem vzal krátké rukavice. Před Úvalama opravují most – to jsem zjistil až u zákazu vjezdu a tak jsem musel objíždět a šturmovat, abych závod stihl.

Deset minut před desátou jsem zaparkoval, vytáhl kolo, dooblékl se, přihlásil, zaplatil startovné, rychle se napil a jel za skupinou „B“ na start. Ten byl kilometr za obcí, protože se jelo za plného provozu a z města to moc nešlo.

Vyrazili jsme (ne moc slavnostně – normálně obyčejně, po předstartovní fotce) v 10:15. Docela se začalo tempo rozjíždět, na což mnozí trochu brblali, že to mohli jet v „A“. Za druhou obcí jsme profrčeli blátem, jak tam jezeďáci naváželi z polí něco zeleného a jako obvykle jim odpadávalo bahno ještě kilometr po asfaltu. Také podle toho někteří vypadali – bláto měli až na přilbě – stačilo jet kus za někým, kdo to rozstřikoval. V podstatě v balíku jsme jeli až před Ondřejov, kde se to začalo na kopci trhat. Nepočítám některé odpadlíky, třeba pořadatele závodu, který se ztratil hned v prvních 2 km po startu. Ve sjezdu do Chocerad mi na kostkách praskl horní úchyt toho dříve zmiňovaného blatníku a tak jsem jel pomaleji. Nakonec jsem s tím vyjel až na kopec před dálnicí, kde jsem zastavil a odborně to izolepou opravil. Bohužel mi odjel Dan Selix, kterého jsem dojel a dojeli mě Jana a Strejda, kteří kupodivu jeli do kopce pomaleji než já. Ale s tím blatníkem jsem se neodvážil z kopce, to bych si taky mohl parádně rozbít hubu. Ty dva jsem zase dojel a předjel ještě před Šternberkem a Dana dojel nakonec za městem. Jenže to už mi za nohy lehounce tahala křeč a tak jsem musel trochu zvolnit a dát si ampuli magnésia. S Danem jsem pak stíhal dalšího a v Ratajích na kostkách ho dostihli. Trochu mi poodjeli ale pak jsme víceméně spolu jeli přes Sázavu a Stříbrnou Skalici v rozumném tempu. Tam ovšem lehce začalo poprchávat, takže jsme ještě prochladli. Před Jevanama jsme dojeli Pavla Šporka a Aleše Hroudu. Aleš nám na hrázi zamával a jel rovnou domů do Struhařova, Pavel nestíhal a ještě s jedním, který jel zkrácenou trasu zvolnil. Mě zase chytla křeč (v teple se mi to nestává) a tak jsem musel zvolnit taky a nechat si Dana ujet. Tak jsem dal druhou ampuli a jen lehce vyšlapával. Teprve na Vyžlovce mne předjížděli 3 „Áčkaři“ a to tam ještě málem zabočili doprava na Kostelec. Předloni nás předjížděli už před Jevanama a to jich jelo v balíku asi 10. Skoro mě ale dojeli další dva „z B skupiny“, ale protože nohy už mi jely, v kopcích jsem si držel svoje tempo, které bylo vyšší, než jejich. Přeci jen to denní dojíždění do práce je znát na vytrvalosti. Cíl byl tentokráte před malou vesničkou a do kopečka na posledních 500 metrech a tak to bylo trochu zajímavější, než když se končilo na klesání před Úvalama.

Na těch 100 km (1500 m převýšení, průměr 26,7 km/h, max tep 170/min) jsem měl čas 3:45 a tak jsem se zlepšil o 15 minut proti ročníku 2010, kdy jsem závod jel poprvé. Vloni jsem nejel, byl jsem na dovolené. Ani jsem nebyl nějak vyšťavený. Spotřeboval jsem 2 tuby pomalé výživy, dva rychlé gely a dvě ampule křečáku.

Dokonce se udělalo v cíli i sluníčko, ale na větru nám propoceným byla pěkná zima. Někteří to nevydrželi a odjeli před vyhlášením výsledků. Vedoucí, ten který odpadl hned v úvodu, dojel odhadem s časem 4:30 a tak jsme se tam nechali pěkně vyfoukat.

Výsledky se vyhlašovaly bez stupňů vítězů, ty byly jen virtuální.

Hned po tom jsme se rozjeli. Dojel jsem k autu, naložil a jel se najíst do Hradešína, kde dle informace byly vepřové hody. Cestou jsem se ještě stavil u kolegy, pokecal, dal kafe, vzal si pár drobností, koupil v cukrárně nějaké dortíky a před 18h dojel domů.

Příště bych měl trochu předem něco natrénovat v kopcích, abych si mohl zase zlepšit čas. Ale nevím, nevím, jestli se mi to povede a obzvlášť o další čtvrthodinu – v to vůbec nedoufám. Na nejrychlejšího s časem 2:40 jsme neměl ani v době největší kondice před 15 lety.

Výsledky po kategoriích:

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek

Kalendář akcí

« 01 / 2019 »
Po Út St Čt So Ne
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   
Nejbližší akce
Astratex.cz - Svůdné spodní prádlo nejen pro vášnivé večery


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Astratex.cz - Svůdné spodní prádlo nejen pro vášnivé večery